21.02.2011 21:55
RADY PACIENTŮM , KTEŘÍ MAJÍ PARKINSONOVU CHOROBU A JEJICH RODINÁM PRO BĚŽNÉ DENNÍ AKTIVITY
Jsou pouze dvě možnosti: VZDÁT SE NEBO BOJOVAT . Naučit se s nemocí žít a bojovat proti tělesným a duševním obtížím je stejně důležité jako veškerá léčba.
Parkinsonova nemoc přináší v průběhu svého rozvoje pacientům řadu problémů a omezeni. Míra obtíží nemusí vždy být přímo úměrná závažnosti jednotlivých příznaků, závisí na odhodlání a vůli pacienta, na jeho povaze a osobnosti, na způsobu přijetí chronického onemocnění. Některý příznak může být pro jednoho pacienta zdrojem utrpení a pro jiného je stejný příznak o stejné intenzitě dobře psychicky zvládnutelný.
Mnoho záleží na konkrétním vztahu pacienta s lékařem, na míře důvěry v něj i ve vlastní síly a ve svou schopnost adaptace. Lékař nemůže svou snahu při léčbě pacienta omezovat pouze na podávání léků k potlačení příznaků. To, zvlášť v pozdních stádiích nemoci, často není možné či má jen částečný efekt.
Nedílnou součástí rozvahy lékaře by měl být fakt, že postižením trpí nejen pacient,ale všichni jeho blízcí, kteří s ním žijí. Proto je vhodné a žádoucí mluvit nejen s pacientem, ale i s jeho rod. Příslušníky a ptát se také jich po hlavních problémech,
Které nemoc přináší do jejich soužití.
OBECNÉ ZÁSADY PRO RODINNÉ PŘÍSLUŠNÍKY JSOU:
-podporovat soběstačnost pacienta
-pomáhat pouze tehdy,když je jasné,že pacient sám není výkonu schopen
-nepospíchat, respektovat potřebu více času na jednotlivý výkon (stres vždy pohybové aktivity zhorší)
-přizpůsobit denní režim možnostem pacienta
-nevyřazovat pacienta a sebe ze společenského života
-podporovat fyzické aktivity pacienta (cvičení, procházky atd.)
-neznevažovat obtíže pacienta, nicméně si být vědom, že nadměrný soucit pacienta oslabuje a vhání jej do pasivity
Snaha o pokud možno největší soběstačnost pacienta je základní každodenní úkol. Naučit se s nemocí žít a bojovat proti tělesným i duševním obtížím je stejně důležité jako veškerá medikamentózní léčba. V režimu dne je především nutno počítat s tím, že každý výkon(oblékání, hygiena, jídlo apod.) zabere větší množství času. Pacient s parkinsonovou nemocí není obvykle schopen pohybovat se stejně rychle jako zdraví příslušníci rodiny. To ovšem neznamená, že není schopen toho či onoho výkonu. Potřebuje na něj pouze více času.